Autoři minulí

23. března 2017 v 9:43 | Heroin |  I read classics
Víte, spousta lidí si řekne, o čem to ta holka chce psát, když by měla polemizovat o hrdinech dnešní doby, ale ačkoli se tak na první pohled nemusí zdát, vím přesně, co chci dělat.
Jsem takový ten typ, co když se začte do knihy, tak se okamžitě zamiluje do postav, do příběhu, nebo do autora. A pokud se mi nelíbí ani jedno, je to dosti zvláštní. Asi to nemusí sstát za mooc. Nebo je to mnou? Možná. Jsem zvyklá na něco jiného, než mí vrstevníci.
Já nemám ráda takovou tu mainstream zhovadilost, jako jsou Hvězdy nám nepřály a podobné Greenovské šílenosti, neužije mě na to, že se mi někdo snaží hrát na city. U pana Greena to tak beru, jelikož děj jeho knih se stále točí kolem toho stejného a já nemám šanci se zamilovat do něčeho, co se nemění a co dokážu předpokládat. Proto bych jednou pouhou větou řekla "I read classics".
Teď ale nastává otázka, co pro vás jsou takoví klasici. Byla bych ráda, kdybyste mi to pověděli v komentářích.
Já osobně miluju a nenechám si sáhnoout na pana Zolu. A asi on by takový můj motor, peoč si založit blog nový, kde bych mohla vypisovat vše, co si myslím a probírat se skrz na skrz díly, které doma, sic v nevalném počtu, už mám.
Já vímn, asi vám tři knihy nepřijde jako moc, ale jelikož se snažím hledat si souvislosti, mám jich naačtených mnohem více. Ale líbí se mi, že i když některé postavy přechází z díla do díla, stále jsou knihy srozummitelné sami o sobě.
Mám doma Břicho Paříže, Nanu a Štvanici.A nyní mám docela zálusk na knihy jiného rázu, protože v mojí sbírce, kterou jsem počalateprve nedávno, chybí hned první, kterou jsem četla - Zabiják. Ale tohle si nechám pro příště, pan Zola se na mém blogu bude omílat dost často a jen tak se toho pána nevzdám.
Jediné, co bych chtěla zmínit, že on je jeedním z mých hrdinů, kteří mě zásobují příběhy, u kterých můžu utéct z reality a neproplakat celé dny a noci.
Obecně, jak už jsem se jednou vyjádřila, mě baví atarší autoři kteří jsou dávno po smrti a dost často si nenacházejí takové publikum mladých, jaké si podle mě zaslouží. buďme upřímní, kdo tu, stejně jako dlouhou dobu já opomíná autory jako je Hrabal, Vančura, ale nejen čeští, třeba Tolstoj, Dostojevskij, Puškin... a znovu, nejen ruští, co třeba takový Salinger? Beckett? Burgess? Komu ta jména něcxo řeknou bez toho, aniž by použili google, nebo dlouhou dobu studovali češtinu? Kdo jejich díla doopravdy četl?
Ale kdybych řekla třeba Orwell. ten už by se někomu vybavit mohl. Ono nejde tak moc o ty autory a o to, jak profláklý jsou jejich jména, ale o to, co nám můžou nabídnout, proto třeba takové jméno, jako je Černý, Stránský, Nový, Novák, kdokoli s typickým českým přijmením, kdo píše teď, třeba zrovna v tuhle chvíli, ne kdokoli, kdo teď píše, nám toho může nabídnout úplně stejně. Stačí si v těch lidech najít to, co vy chcete a potřebujete.
Já si tohle našla v bezejmeném mladíčkovi, který se mi zalíbil na první pohled, ale úplně stejně v Čapkovi, Hrabalovi a dalších zmíněných. Je to jen o tom, co vy chcete.
Pro mě osobně jsou autoři z minulosti dost opomíjení, zapomenutí spoustou mladých lidí, což je škoda. Mě se jim vždycky podařilo zachránit. A proto. ikdyž jsou dávno po smrti, se jich nevzdám a budu se vracet do jejich papírové náruče.
Prostě jsem chtěla říct, že nezáleží na tom, kdy, ale co udělali a jestli to pro vás něco znamená.

Sakra, tolik motivačních keců na jednom místě jsem dlouho neviděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kory Kory | Web | 23. března 2017 v 12:16 | Reagovat

Hm, hm... většinu z těch jmen dokážu zařadit, ikdyž jen od pár z nich jsem měco četla. Myslím, že ačkoli to možná vypadá, že mladí na tyhle autory úplně zapomínají, na tyhle autory se prostě nezapomene. Jasně, že je asi nečte úplně většinová společnost, ale to podle mě nečetla nikdy. Pořád se prostě najde určitá sorta lidí (třeba zrovna na blogu jich je dost), co tyhle autory a jim podobné čtou s velkou oblibou.
Já z českých autorů nejvíc žeru Škvoreckého a pak Olbrachtova Nikolu Šuhaje loupežníka. Čapek a Hrabal jsou rozhodně dobří, ale ještě toho od nich nemám přečteného tolik, kolik bych chtěla. Vančura mě nezaujal.
A miluju Salingerovo Kdo chytá v žitě.
Ještě jsem četla Zločin a trest, to bylo pekol, ale přečetla jsem to.
A Zola.. od něj jsem nic nečetl, ikdyž mi jeho knihy vždycky zněly celkem lákavě, stejně jako celý naturalismus...
Zkrátka toho musím ještě hodně dohánět.

2 Heroin Heroin | Web | 23. března 2017 v 12:54 | Reagovat

[1]: Ovšem, přesto mě mrzí, že třeba po školních chodbách se nepohybuje tolik lidí, co by měli potuchy o tom, o kom se mluví. Je mi sice na jednu stranu jasné, že každý má svůj vkus, ale i přes to jsou tu skvělé knihy.
Já se v nich vyžívám, ale kolikrát, když je chci s wněkým prodiskutovat, tak vlastně nemám s kým. Jsem ten typ člověka, co chce sdělit svoje dojmy někomu, kdo jim pozorumí, ne tomu, kdo se bude tvářit, že je chápe, ale přitom neochtil ani jedinou mou větu.
Jsem na druhou stranu opravdu ráda, že se najdou tací, co si libují v těchdle, za mě, lepší autorech, ačkoli... pořád mi to přijde málo. Vrací se to k tomu, jak nedocenění byly v době jejich tvorby a nevím, obává se, že za nějakou dobu po nich neštěkne ani pes.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama